Je velmi atraktivní fotit zvířata, nad nimiž nemáte žádnou kontrolu (občas jako s dětmi J). Ve většině případů se neustále hýbou a nemůžete vědět, co udělají v další vteřině.

Začínáme fotit zvířata

Pokud s focením zvířat začínáte, tak budete jistě fotit metodou pokus / omyl. I já jsem si tím samozřejmě prošla (a kolikrát procházím i teď).

Žila jsem pár let v USA, na Floridě. Tam se to hemžilo zajímavými zvířaty a ptactvem. Moje další vášeň tedy nenechala na sebe dlouho čekat. Brala jsem foťák do ruky kdykoliv to bylo možné jsem čekala…. a čekala…. a čekala….

Důležité rady

– buďte trpěliví… Ono to přijde. Ve většině případů budete dlouho čekat. Je známo, že někteří fotografové čekají i 9 hodin na dobrý snímek (náležitě se tedy vybavte, jak oblečením, tak i stravou).

– používejte dlouhá ohniska, např. 120mm-200mm

– pokud máte MACRO objektiv – tak to je značka “ideál”

– nepoužívejte blesk

– použijte rychlý čas závěrky

– využijte režimu sériového snímání fotoaparátu

– vyhněte se focení kolem poledne (nejen, že se vyhnete krutému polednímu slunci, ale mnoho zvířat je během mimo těchto hodin aktivnější, protože teplota má tendenci být chladnější. Pokud se pokoušíte fotografovat určitý druh, proveďte nějaký výzkum, abyste určili nejlepší čas pro zahájení fotografování)

– pokud fotíte divou zvěř, buďte inkognito (to znamená, že u zvířete, které vás lehko pozná, nemáte šanci… zkuste klidně v lese oblečení “a la camouflage”)

– a ještě jednou pokud je to divá zvěř – dejte pozor na návnady v lese, dále pokud jsou to šelmy, tak focení je nejlepší z auta. Bezpečí na prvním místě.

Ptactvo

Já jsem si pro začátek zkoušela fotit hlavně létající ptáky (kde jsem sice dlouho čekala, ale dočkala jsem se). Třeba na takového pelikána, který je úžasné roztomilý, jsem čekala skoro hodinu. Chtěla jsem ho zachytit při vzletu, kdy rozevře svoje křídla. Už jsem to chtěla vzdát, bylo mi vedro, měla jsem hlad, začala jsem být nervózní… párkrát jsem se snažila udělat zvuk, aby se malinko lekl… ale kdepak. Tenhle pelikán byl prostě spokojený a nechtěl se hnout. Nakonec pochopil, že na něho budu pískat asi ještě dlouho a než aby poslouchal to moje krákorání a dupání, tak vzlétnul.  Konečně přišla moje chvíle J A výsledek byl pro mě úžasný.

Úsměv prosím

Po totálním vyčerpání s ptáky jsem musela k vodě. Objednali jsme si malou jachtu, která se specializovala na pozorování delfínů. Tenhle mořský savec z řádu kytovců se neustále usmívá, tak další volba byla jasná.
Jelikož jsem nebyla znalá, hned jsem hrnula na příď. Kapitán za mnou ale přišel a sdělil mi, že delfíni se nejlépe fotí vzadu a to pro to, že milují hýbající se vlny a v nich potom dovádí. Takže jsem zase běžela úplně dozadu a měla jsem svoje čestné místo. Na otevřené moře jsme se dostali během chvíle, ale delfíni nikde. Jeli jsme velmi rychle. Pořád sem a tam. A nic. Nikde nikdo. Jenom horké sluníčko a pár dalších upocených turistů. Začala se mi pálit ruka a v podstatě na cestě zpátky do přístavu někdo zařval tak hlasitě, že mi zazvonilo v uších. Ale díky tomu jsem se zase probrala, nastavila foťák (hlavně rychlý čas závěrky) a koukala, jak se za námi blíží tolik očekávané ploutvičky.
Viděli jsme snad 8 delfínů. Byl to tak krásný zážitek, až mi tekly slzičky. Udělala jsem asi 400 fotek (bylo mi jasný, že jich tak 380 smažu J ). Ale všechno bylo tak neuvěřitelně rychlé, že jsem to nemohla nechat náhodě.

Domů jsem odcházela spálená, unavená a trochu mokrá z toho šplouchání, ale neskutečně šťastná.
A o tom to je. Proto mě to tolik baví.
Protože pokud si z focení zvěře odnesu adrenalin, štěstí a alespoň 1 hezký snímek. Tak to za to prostě stojí. No nemám pravdu?